Ve finanční hantýrce se jedná o rozhodnutí ECB z roku 2009 podpořit neprodejné státní dluhopisy členských zemí. – Článek 123 SFEU a článek 21 “Protokolu o statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky” připojeného k SES výslovně zakazují ECB financovat rozpočty členských států. Tento zákaz však byl obcházen tím, že dluhové nástroje otřesených členských států HMU nebyly přímo převzaty ECB. Místo toho ECB nakoupila cenné papíry na sekundárním trhu. Nákupem nástrojů veřejného dluhu členských států, které po léta bezstarostně porušovaly Pakt stability a růstu, jako je Řecko, Irsko, Portugalsko, Kypr, Itálie a Španělsko, však centrální banka nepřímo pomáhala financovat vládní deficity těchto zemí. Kromě toho toto opatření přeneslo riziko nesplacení vlastníků státních dluhopisů z těchto zemí – především bank, pojišťoven a fondů – na daňové poplatníky. Na konci roku 2010 měla ECB ve svém portfoliu státní dluhopisy Řecka, Irska a Portugalska v hodnotě více než 67 miliard EUR. V roce 2011 ECB pod tlakem jižní fronty opět nakupovala španělské a italské cenné papíry. – Mimochodem, opatření ECB mělo jen malý vliv na vývoj cen těchto státních dluhopisů, protože ECB nemůže tímto způsobem posílit nedostatečnou důvěru investorů v ekonomickou výkonnost těchto států. – Sama ECB své opatření odůvodnila tím, že došlo k narušení transmisního mechanismu měnové politiky: v některých oblastech finančního trhu došlo k “dysfunkci” (neplnění nastaveného účelu). Toto vysvětlení všichni považovali za záminku, zejména když vyšlo najevo, že v ECB zřejmě probíhaly mimořádně ostré spory o nákup nekvalitních papírů. Koneckonců hlavním cílem ECB je zajistit stabilní ceny v měnové oblasti, nikoli zachraňovat potácející se státy před hospodářským krachem. Kromě toho se ukázalo, že intervence měly jen malý účinek: úrokové sazby v krizových státech klesly jen na několik dní, aby pak opět rychle vzrostly. Je tomu tak proto, že účastníci trhu nepovažují tato opatření za lék na příčiny nedostatku důvěry v tyto státní cenné papíry. Nákupy naopak změnily rizikový profil ECB: členské státy HMU by mohly být nuceny odpovídat za dluhy ECB z nákupů dluhopisů. – Dalším nepříznivým faktorem byla časová shoda těchto nákupů s navýšením kapitálu ECB, které bylo sice již delší dobu plánováno, a to s účinností od 29. prosince 2010. Mnozí v tom viděli záměr ECB vytvořit si polštář pro případné ztráty z nakoupených státních dluhopisů. Tyto ztráty byly pro Deutsche Bundesbank odhadnuty na čtyři miliardy eur, které na ni budou převedeny z rozvahy ECB, a sníží tak o tuto částku převody Deutsche Bundesbank do spolkového rozpočtu. ECB samozřejmě oznámila, že si cenné papíry ponechá ve svém portfoliu až do doby splatnosti; ztráta by tedy nastala pouze v případě, že by některá ze zemí upadla do státního bankrotu. To však v žádném případě nelze vyloučit. – To stálo ECB ztrátu důvěry nejen ve finančním světě, ale i u široké veřejnosti. Byla obviněna z toho, že slouží jako korektiv (něco, co působí proti, kompenzuje, upravuje něco, zejména postižení) chybné rozpočtové politiky některých svých členů a že se k tomuto účelu dává k dispozici. S tímto rozhodnutím ECB přímo souviselo předčasné odstoupení prezidenta Bundesbanky Axela Webera a hlavního ekonoma ECB Jürgena Starka. Weber a Stark se také veřejně postavili proti nákupu státních dluhopisů a trvali na přesném oddělení měnové a rozpočtové politiky. – Při “mediálním zpracování” se však často nebral ohled na velikost hříchu ECB. Zatímco ostatní centrální banky tímto způsobem financovaly deset a více procent hrubého domácího produktu, ECB financovala jen o něco více než jedno procento; na podzim 2011 měla ECB ve svém portfoliu sto miliard státních dluhopisů. ECB tak samozřejmě převzala riziko nesplacení spojené s těmito dluhopisy; i odborníci naklonění ECB ho odhadovali na více než 80 %. To se rovná tomu, že ECB převádí kupní sílu od všech účastníků HMU na jednotlivé členy HMU – a ECB nemá podle Smlouvy o EU žádnou pravomoc provádět takovou distribuční politiku. – Je třeba také poznamenat, že při nákupu nových emisí plynou peníze přímo do příslušné státní pokladny. Naproti tomu nákup na sekundárním trhu znamená, že stát již v minulosti našel kupce pro své dluhové nástroje. Z centrální banky tedy neplynou žádné peníze do veřejného rozpočtu, ale k ostatním účastníkům trhu. Ty by mohly peníze použít na jiné účely, například na investice, tj. na zlepšení nebo rozšíření produktivního kapitálu. To vede společnost CETERIS PARIBUS k posílení konkurenceschopnosti za předpokladu, že je kapitál rozumně investován ve vlastní zemi. Proti tomu se právem staví skutečnost, že pojem “sekundární trh” není časově vymezen. Banka může například získat státní dluhopisy jako primární kupující (první kupující) a tyto cenné papíry dále prodat – v extrémním případě během jedné sekundy – centrální bance. – Na druhou stranu kritika úpadku ECB v mnoha případech nesměřovala ani tak proti účinku opatření. Mnozí ji spíše považovali za katastrofální chybu v regulační politice, protože centrální banka přebírala úkoly vlády a fiskální politiky. Úrokové sazby přece působí na kapitálový trh disciplinujícím způsobem. Když ECB intervenuje na trzích, snižuje tlak na příslušné vlády, aby provedly nezbytné úpravy k posílení konkurenceschopnosti – a to je právem považováno za základní regulační chybu. – Je však nesporné, že se v rozvaze ECB hromadí stále více státních dluhopisů, jejichž hodnota je pochybná a které pravděpodobně nebudou moci být splaceny ani v době splatnosti. ECB se tak dostala do blízkosti špatné banky. – V důsledku finanční krize, která následovala po krizi rizikových hypoték, se měnová politika ECB nakonec stala do značné míry pouze politikou protikrizovou. Cítila se nucena kompenzovat selhání fiskální politiky. – Nemělo by se však zastírat, že nákupy centrálních bank byly s velkou radostí přijaty také především politiky krizových států, protože se tak snížila nadměrná držba státních dluhopisů v bilancích bank. Předpokládalo se také, že ECB chce svými nákupy ulehčit bankám v zátěžovém testu, který má evropský bankovní dohled provést v roce 2014. Jinými slovy, ECB by špatný vývoj v bance nejen odhalila, ale zároveň i odstranila: to je jeden z hlavních důvodů trvale nedůvěřivého postoje německé veřejnosti k svěřování evropského bankovního dohledu ECB. – Viz předpoklad, centrální bankovnictví, strach, perverzní, odkupy, centrální bankovnictví, bail-out, bazuka, kryté dluhopisy, vazby na swapy úvěrového selhání, zákaz financování deficitu, alžbětinská otázka, potenciál vydírání, eurové dluhopisy, Evropská měnová unie, fundamentální chyba, Evropská centrální banka, nezávislost ECB, vedení, verbální, ochota jednat, hegemon, mírná, japanizace, Kaldorovo Hicksovo kritérium, úvěr, titěrný, teze o lži a podvodu, monetaristé, morální hazard, nízká úroková sazba, jaderná varianta, nulová úroková sazba, perpetuum mobile, plán C, renacionalizace, měnová politika, záchrana, junk bonds, dluhový klub, sedmiprocentní limit, repatriace státního dluhu, Pakt stability a růstu, zásadní chyba, jižní fronta, transferová unie, trojka, přerozdělování, centrální bankou vyvolaná, odvod z aktiv, věrnost smlouvě, bublina důvěry, měnová unie 2, pověst centrální banky, úvěr centrální banky, veřejnost, inflace, nucené vyvlastnění. – Srov. měsíční bulletin ECB z června 2010. s. 24 a násl. a s. 33 a násl. (dramatická situace na finančních trzích údajně způsobila, že rychlý zásah ECB prostřednictvím nákupů státních dluhopisů byl naprosto nezbytný), Výroční zpráva ECB 2010, s. 21 (zdůvodnění nákupů dluhopisů), s. 21 a násl. 111 (rozsah nákupů krytých dluhopisů), Měsíční bulletin ECB z července 2011, s. 59 a dále (podrobné zdůvodnění opatření; řada přehledů; srovnání s Japonskem a Skandinávií), Měsíční bulletin Deutsche Bundesbank z listopadu 2011, s. 59 a násl. 43 (prémie za státní dluhopisy prasat od roku 2009), Měsíční zpráva Deutsche Bundesbank z května 2012, s. 32 (nákup státních dluhopisů ECB a komerčními bankami od roku 2008; přehled), Zpráva o finanční stabilitě 2013, s. 20 a dále (krize důvěry v HMU a její příčiny), Měsíční zpráva ECB ze září 2013, s. 45 a dále (rozšiřování rozvahy ECB od roku 2007; přehledy).
Pozor: Finanční encyklopedie je chráněna autorským právem a bez výslovného souhlasu může být použita pouze pro soukromé účely!
Univerzitní profesor Dr. Gerhard Merk, Dipl.rer.pol., Dipl.rer.oec.
Profesor Dr. Eckehard Krah, Dipl.rer.pol.
E-mailová adresa: info@jung-stilling-gesellschaft.de
https://de.wikipedia.org/wiki/Gerhard_Ernst_Merk
https://www.jung-stilling-gesellschaft.de/merk/
https://www.gerhardmerk.de/