Peněžní hodnota představovaná pohledávkou za emitentem, která – je uložena na elektronickém zařízení, – je vydána na základě přijetí peněz centrální banky a – je přijímána jako platební prostředek jinými podniky než emitentem. Vypořádání může, ale nemusí probíhat prostřednictvím bankovního účtu. – Tradiční dělení elektronických peněz na karetní (systémy založené na kartách) a síťové (systémy založené na softwaru) není z hlediska měnové teorie příliš užitečné, protože karetní peníze lze velmi snadno přeměnit na síťové pomocí čteček čipových karet. – Elektronické peníze může v zásadě dát do oběhu kdokoli na světě. Centrální banky a orgány dohledu však dosáhly toho, že jako emitenti vystupují prakticky pouze banky; pro Německo viz také § 1 odst. 3 č. 4 KWG. – V EU není institucím elektronických peněz dovoleno držet podíly v jiných společnostech, pokud tyto společnosti neplní provozní nebo jiné úkoly související s elektronickými penězi vydávanými nebo předávanými danou institucí. – V EU však stále nedošlo k právní harmonizaci v oblasti elektronických peněz: stále přetrvává roztříštěnost, zejména pokud jde o právní otázky, jako je ochrana soukromí a údajů, odpovědnost online zprostředkovatelů a elektronické smlouvy. V roce 2014 se EU stále skládá z 28 jednotlivých oblastí digitálního práva. – Viz odmítnutí, výplata, omezení hodnoty bankovek, kvóta pro hotovostní platby, kód pro ověření platnosti karty, čipová karta, počítačová platba, padělaná karta, obchod s elektronickými penězi, směrnice EMV, Evropské fórum pro bezpečnost maloobchodních plateb, ochrana proti padělání, peníze, elektronické, blokování bankomatů, peněženka, elektronická, hotovostní karta, interoptabilita, soubor pro použití karty, kreditní karta, obchod se síťovými penězi, platba za dotyk, radiofrekvenční identifikace, rámec pro evropský obchod s kartami, prodej jízdenek, elektronický. – Srov. měsíční zprávu Deutsche Bundesbank z června 1999, s. 41 a dále (trendy v oblasti elektronických peněz), měsíční zprávu ECB z listopadu 2000, s. 55 a dále, výroční zprávu Deutsche Bundesbank za rok 2002, s. 135 a dále, výroční zprávu BaFin za rok 2002, s. 53 a dále, Měsíční zpráva Deutsche Bundesbank z ledna 2004, s. 33, Výroční zpráva BaFin za rok 2004, s. 117 a násl. (povolení vydávat a spravovat elektronické peníze), Výroční zpráva BaFin za rok 2005, s. 188 a násl. (možnost vynětí z dohledu), Měsíční zpráva Deutsche Bundesbank z prosince 2006, s. 93 a násl. (podrobné představení jednotlivých platebních postupů; mnoho přehledů), Výroční zpráva BaFin za rok 2012, s. 188 a násl. 220 (zákon o optimalizaci prevence praní špinavých peněz [GwOptG], který vstoupil v platnost v prosinci 2011, standardizuje požadavky na hloubkovou kontrolu a organizační požadavky pro obchody s elektronickými penězi), Měsíční zpráva Deutsche Bundesbank z prosince 2013, s. 29 a dále (podrobná prezentace maloobchodních platebních transakcí v eurozóně; mnoho přehledů).
Pozor: Finanční encyklopedie je chráněna autorským právem a bez výslovného souhlasu může být použita pouze pro soukromé účely!
Univerzitní profesor Dr. Gerhard Merk, Dipl.rer.pol., Dipl.rer.oec.
Profesor Dr. Eckehard Krah, Dipl.rer.pol.
E-mailová adresa: info@jung-stilling-gesellschaft.de
https://de.wikipedia.org/wiki/Gerhard_Ernst_Merk
https://www.jung-stilling-gesellschaft.de/merk/
https://www.gerhardmerk.de/