Ty lze přímo či nepřímo odvodit ze dvou hlavních funkcí peněz. Peníze jsou – uchovatelem hodnoty: člověk spoří v penězích; jinými slovy: peníze lze v podstatě investovat jako zásobu kupní síly; – urychlovačem ekonomického procesu (produktivním činitelem): peníze lze použít ke zkrácení ekonomického procesu; bez peněz by směna byla velmi těžkopádná: směna by rychle narazila na technické a organizační limity; – standard pro odložené platby: peníze lze použít k půjčce někomu jinému, a tedy i ke splacení přijaté půjčky; – prostředky pro transakce s hodnotami v prostoru: kupní síla obsažená v penězích se může uplatnit na kterémkoli místě na světě; – nositel opce: člověk může peníze kdykoli proměnit v jakékoli zboží (komoditu nebo službu); – motiv k výrobě: člověk se snaží vyrobit co největší množství zboží a zásobit trh, aby získal vytoužené peníze; – společenský neutralizátor: peníze může vlastnit každý. Na rozdíl od viditelného, dědičného majetku (půda, lesy, dobytek) v předpeněžní společnosti již není bohatství vázáno na určitou společenskou třídu; – zprostředkovatel společného bohatství: peníze vytvářejí předpoklady pro svobodný tržní obchod. Obecně prospěšná funkce peněz spočívá v tom, že peníze usnadňují společenskou funkci konkurence v ekonomice založené na dělbě práce. – Měřítko úspěchu: úspěch a neúspěch společenského a osobního jednání lze vyčíslit v penězích a prostřednictvím peněz; – Oceňovatel přání: prostřednictvím peněz lze vyjádřit svá osobní přání (jako subjektivní úsudky o užitečnosti) objektivně, a to prostřednictvím nabídek v penězích. Na druhé straně lze v penězích měřit i existující přání a tím je objektivizovat, tj. zrcadlit v penězích (ceně); – synchronizace prostředku směny: v penězích lze pořídit zboží (měsíční plat), za které již byla poskytnuta protislužba (práce) a VICE VERSA; – reprezentace svrchované moci: svědčí o suverenitě státu nad peněžním systémem; – vyjádření národní pověsti: cizí národ je hodnocen především podle svých platebních prostředků; prestiž státu závisí v nemalé míře na tom, jakou vážnost mají jeho peníze; – společenský integrátor: peníze jsou uznávány jako pouto, které spojuje jednotlivce (velké) skupiny; – dominantní moc: jako vlastník peněz může člověk uplatňovat moc, tj. vnucovat svou vůli; – prostředek ke skrývání. Majetek v podobě peněz lze snadno skrýt (na rozdíl např. od vlastnictví půdy); – hnací síla k sociální interakci: používání hotovosti přinejmenším nutí lidi, aby se k sobě přibližovali za účelem směny; – zákonné platidlo: ve většině případů je člověk právním systémem zavázán přijímat státní peníze jako platidlo a provádět platby v těchto penězích. – Viz princip actus purus, výchozí fakt, ekonomický, peníze, soukromý, strach z peněz, peněžní báze, funkce peněz, primární, peněžní domov, peněžní zásoba, účel peněz, tvrdé peníze, inflace, kapitál, kupní síla, tematometr, teze o lži a podvodu, zisk z ražby mincí, princip nominální hodnoty, regionální peníze, rozlučková mince, seigniorage, úspory, teorie symbolů, měna, platidlo, platební prostředek, peníze centrální banky, úrok.
Pozor: Finanční encyklopedie je chráněna autorským právem a bez výslovného souhlasu může být použita pouze pro soukromé účely!
Univerzitní profesor Dr. Gerhard Merk, Dipl.rer.pol., Dipl.rer.oec.
Profesor Dr. Eckehard Krah, Dipl.rer.pol.
E-mailová adresa: info@jung-stilling-gesellschaft.de
https://de.wikipedia.org/wiki/Gerhard_Ernst_Merk
https://www.jung-stilling-gesellschaft.de/merk/
https://www.gerhardmerk.de/